|
Napsali o nás... - KRB: KRL 6/2013MILAN KRAJÍC Hudební sen už se mi nesplní, říká šéf Jazzfestu Milan Krajíc rozhovor Uznávaný hudebník, pedagog, ředitel karlo- varského Jazzfestu, člen mnoha bigbandů a v neposlední řadě také nově držitel Ceny města. To vše je karlovarský rodák Milan Krajíc. Už z výčtu jeho aktivit je patrné, že získat u něj čas na rozhovor je tvrdý oříšek. Přesto si však muzikant našel čas, aby upřímně a s nadhledem odpověděl na několik otázek. Jste čerstvým držitelem Ceny města Karlovy Vary. Jaké z tohoto ocenění vaší dlouholeté práce máte pocity? Mám z toho samozřejmě velmi příjemný pocit. Těší mě, že jsou lidé, kteří si všimli mé činnosti a ocenili ji. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem uvažoval, že cenu vrátím. Zastupitelstvo totiž neschválilo mou žádost o dotaci na další Jazzfest. To mě krátce po udělení ceny celkem zaskočilo. Ještě jsem to ale nevzdal a osobně se chystám na zastupitelstvo 25. června, kde se budu snažit tuto žádost obhájit. Napadlo vás někdy, že byste takovou cenu mohl získat? To mě nenapadlo ani ve snu. Myslím totiž, že je v našem městě mnoho lidí, kteří by si ji zasloužili víc. Já jsem muzikant, ale máme tady skvělé odborníky například ve zdravotnictví. Jejich práce je mnohem důležitější než moje hudební nebo pedagogické aktivity. Už jste zmínil oblíbený karlovarský Jazzfest. Znamená tedy zatím neschválený příspěvek, že se letos posluchači svého oblíbeného žánru v Karlových Varech vůbec nedočkají a budou muset za hudbou vyrazit jinam? „Uvažoval jsem, že Cenu města za pár dní vrátím“ Jazzfest určitě bude, je to jedna z mých srdečních záležitostí. Problém je ovšem v tom, že ho připra- vuji řadu měsíců dopředu. Lákám sem například špičkové muzikanty z USA, se kterými musím mít včas podepsané smlouvy, vyřízené honoráře a podobně. Proto mě každá taková komplikace hodně děsí. Všude pak musím běhat a shánět peníze. Protože pokud bych třeba na poslední chvíli vystoupení kapel zrušil nebo nedostál svým závazkům, pak hudební agentury ztratí důvěru a obávám se, že sem přestanou chtít jezdit a hrát. Zmínil jste kapely z USA. Máte už nyní v hledáčku nějakou hvězdu ze zámoří? Nejen v hledáčku, ale už dojednanou. Jedná se o muzikanty, kteří hráli s legendou jazzu Milesem Davisem. Ještě nikdy v Čechách nehráli, takže by byla naprostá bomba, kdyby přijeli potěšit poslu- chače do Karlových Varů. Jste velmi vytížený člověk, což bylo patrné i při hledání času na rozhovor. Jak to všechno zvládáte? Dá se říct, že jste workoholik? Zvládat se to dá, ale hodně tím samozřejmě trpí soukromý život. Někdy je doslova v troskách. Každý rok si říkám, že nějakou aktivitu vysadím, ale je pravdou, že profesionální muzikant prostě musí hrát, a zároveň mám většinu svých hudeb- ních aktivit moc rád. Mohl byste připomenout, kde všude působíte? V jakých souborech si vás lidé mohou přijít poslech- nout? Je toho opravdu hodně, ale pokusím se aspoň něco vyjmenovat. Už dvacet let působím v Pražském big bandu a Quartetu Milana Svobody. Zároveň hraji s Pražským bigbandem Svatého Blažeje. Dále s Jin dřichem Volfem starším působím v Karlovarském Repre Bandu. S touto kapelou hodně spoluhra- cujeme například s Karlovarským symfonickým orchestrem. Nedávno jsme třeba společně nahráva- li album Sinael, které už je i mezi lidmi. Mám i svou vlastní kapelu MK Collective, kterou jsem založil asi před třemi lety. Z té mám velkou radost a zároveň v ní působí také můj syn. Právě se chystáme natočit autorské CD. Někdy přijímám také nárazové nabíd- ky, když mě nějak osloví. Snem snad každého muzikanta je zahrát si i za hranicemi. Vám se to podařilo. Jsou nějaké země, na které mimořádně rád vzpomínáte? Nějaké originální destinace? Je pravda, že jsem toho s hudbou procestoval opravdu hodně. Například s Milanem Svobodou jsme se podívali po celé Evropě. V roce 2005 jsem získal angažmá v Mexiku, což bylo také dost atraktivní a zajímavé. osm měsíců života jsem strávil hraním na výletní lodi v Karibském moři. Bylo to zajímavé období života, ale už je to dost dávno. Bylo to přibližně v roce 1991. Na podzim letošního roku se chystám na několik festivalů v Indii. Procestoval jste mnoho míst, zahrál si s hudební elitou i známými sólisty. Dá se říct, že už jste si všechny sny splnil, nebo je ještě nějaká výzva? Máte třeba muzikanta, se kterým byste rád hrál a zatím se to nepodařilo? Jsem moc rád, že se mi podařilo skutečně potkat řadu výborných muzikantů, a to i těch světových. V tomto asi vyslovený sen už nemám. Pokud bych ale mohl zmínit nějakou už bohužel nežijící osobnost, byl by to určitě Miles Davis. Je to můj vzor, co se týče moderního jazzu. Bohužel v roce 1991 zemřel a já ho naživo nikdy neviděl. Tento můj hudební sen už se mi tedy bohužel nikdy nesplní. Lidé se ve svých oborech často setkávají s tím, že doba se stále mění, požadavky a podmínky také. Platí to i o muzice? Mají to nyní muzikanti těžší než v době, kdy jste začínal svou hudební dráhu? obecně platí jak v čem. Dnešní doba je mno- hem jednodušší, co se týče například shánění notových materiálů, různých instruktážních videí a podobně. Člověk v podsttě na internetu najde úplně všechno, co ho zajímá. Když mi bylo osmnáct, tak takové možnosti absolutně nebyly a člověk spíš věci musel oposlouchat nebo někde okoukat od zkušenějších. Na druhou stranu je dnes daleko horší se muzikou živit. Pozoruji to i jako ředitel Jazzfestu, protože se mi kolikrát ozývají i zahraniční agentury a nabízejí nové mla- dé kapely z USA nebo Afriky, které jsou špičkové a hrají doslova za pár korun. Dnes často jdou muzikanti šíleně pod cenu, jen aby si alespoň někde zahráli a udělali si radost. Na konec vaší odpovědi možná trochu navazuje má následující otázka. Co byste poradil začínajícím muzikantům, jak mají postupovat, pokud uvažují o profesionální kariéře? Určitě aby si to dobře rozmysleli (smích). Pustit se do profesionální kariéry totiž tady u nás není vůbec jednoduché. Problém je také v tom, že dnes se člo- věk přihlásí na základní uměleckou školu, pokud je pak pilný a má dostatečnou dávku pečlivosti, může pokračovat na konzervatoř, u jazzu například Ježkovu. Problém je ale v tom, že muzikanty na konzervatořích vychovávají podle stejného mustru, učí je stejné věci a najednou vyjde ze školy spousta velmi dobrých a znalých muzikantů, kteří ale nemají s kým hrát. Samozřejmě však nechci nikoho od profesionální hudební dráhy odrazovat. Je to krásné, když se to povede, ale radost z muzi- ky se dá prožívat a bez profesionální kariéry. Probrali jsme v podstatě celou škálu vašich boha- tých aktivit. Je však něco, čím skutečně rád relaxu jete? Jak od koncertů a celkově hudby odpočíváte? Je to možná paradox, ale v podstatě opět hudbou. Nejlepší pocity člověk má, když si konečně zahra- je muziku, kterou má rád. Když se muzikant tímto oborem živí, často musí kývnout i na nabídky, kte- ré nejsou žánrově zrovna podle jeho gusta. To se děje dost často. Když ale člověk vyrazí někam na koncert s kapelou či bigbandem, jehož muzika ho naplňuje, tak je to ten pravý relax a radost. Pokud bych měl zmínit nějaký nehudební odpo- činek, tak už léta rád rybařím. Vždy mi to skvěle pročistí hlavu. Mám už i řadu oblíbených míst, kam s prutem rád vyrazím. Jan havelka rozhovor Milan Krajíc (narozen 1965) Zakládající člen Kontrabandu. Hrál v Bigbandu českého rozhlasu a kapele Šavle Meče. V současné době hraje s Pražským bigban dem, Quartetem Milana Svobody, www.band. cz, Rudolfinum jazz orchestrem. Koncertoval s Jamesem Moodym, Tonym Lakatosem, Dougem Hammondem, Pedrem Mendozou. Účinkoval v muzikálech Pěna dní, Vlasy, Rusalka. Zúčastnil se významných jazzových festivalů po celé Evropě a v Mexiku. Organizá- tor karlovarského jazzového festivalu. Od roku 2001 je členem kapely Work, Shop & More. Podílel se na nahrávce druhého alba kapely. V letech 2006–2007 absolvoval turné kapely se světoznámým kytaristou a zpěvákem Hiramem Bullockem. V listopadu 2007 se jako člen dechové sekce The Czech horns zúčastnil natáčení posledního alba Hirama Bullocka s jeho kapelou v Aalenu (SRN). Věnuje se také pedagogické činnosti. |